Vzpomínky na minulost
Vzpomínky na minulost
Mnozí nejen mladí lidé, když přistupují k volební urně, se musí rozhodnout o tom, kdo je bude v zastupitelských sborech naší republiky zastupovat při rozhodování o budoucnosti. Jsou vedeni a manipulováni k tomu, aby zvolili ty, kteří nakonec budou jednat ne v duchu co je z hlediska jejich sociální situace právě to nejlepší.
Zapomíná se na to, jak a v jakých podmínkách se žilo krátce po první světové válce za dob po vzniku naší Československé republiky a v době jejího trvání. Tehdá generace našich prarodičů, kdy muži se vraceli často zmrzačení a velmi nemocní z bojišť první světové války i v nové republice, strádala nouzí a hladem a byla mnohdy ráda za nějakou tu trafiku na rohu ulice, či za práci a možnost u sedláka žít často se svou rodinou v jedné místnůstce hned vedle dobytka a koní u něj často jen za naturálie - jídlo, oděv a malý peníz při žních. A bída byla i v době konjunktury, kdy ti šťastnější, mladší a výkonní získali lepší tvrdou a málo placenou práci u fabrikantů jako třeba Baťa. Bezzemci na bohatých hanáckých a slováckých vesnicích živořili a neměli často na slušnější oblečení, boty, lékaře a nemohli jejich děti často ani dosáhnout na ukončené základní vzdělání.
Vím o čem píšu. Takové měla totiž postavení i rodina mého dědy Michala narozeného roku 1902, který měl dva bratry a sestru. I jemu se za naší první republiky kapitalistické nedostalo ani dokončení základního vzdělání, neb musel pomáhat při získávání obživy různou prací již za c. a k. mocnářství. Jeho bratr Josef pracoval ve zdejším mlýně a bratr Ondřej si do dalšího života z války v Itálii přinesl otevřenou tuberkulózu, tak jako mnozí jiní jeho kamarádi. Můj děd se oženil, vzal si nebohatou mou babičku, kterou jsem nepoznal, protože se nedožila mého narození, zemřela v 56 letech. Žili vždy v domku toho hospodáře, u kterého za již zmíněných podmínek pracovali. Do těchto poměrů se narodil v 32. roce můj otec Josef. Měl i mladší sestru, která však jako malé dítě podlehla pneumonii, neboť nebylo léku a nebylo na nemocnici. Tehdá byla úmrtnost dětí vysoká. Tak taková byla ona spravedlnost oné slavné demokracie první kapitalistické republiky. Vím to, protože už jako dítě jsem vyslechl povídání svých dědečků, když oni seděli u sklenice jablečného a rybízového vína, které si dělali sami z toho, co bylo na zahradách. Je dobré si povídání našich dobře zapamatovat. Je to odkaz pro budoucnost k přemýšlení o tom, co se děje nyní v naší současnosti.
Já vím, mnozí dnešní náctiletí oblažení výklady z historie podle osnov dle přání dnešních mocných mne okřiknou, tak jak už to namnoze udělali na sociálních sítích, kde své pravdy obhajují z vyhřátých často luxusních pokojů a s plným žaludkem se zájmem o to, co by jim jejich rodiče měli ještě dát a koupit z výkřiků elektroniky a odívání. Oni přece nejsou žádné socky a do školy je zavezou rodiče či prarodiče více či méně luxusním autem.
Ono se to dobře ztotožňuje s pomlouvačnou kampaní médií, vlastněných našimi i cizími miliardáři, o tom, jak prý strašnou dobu prožívali lidé v tom zlém prý komunisty řízeném režimu zvaném socialismus.
Není divu, že většina lidí po skončení války chtěla jiné poměry než ty, které poznali v předmnichovské republice. Toužili po odstranění bídy, po sociální spravedlnosti, skutečné lidové demokracii. To vše nabízel program komunistické strany, dvouletý plán obnovy republiky v letech 1945 až 47 prosazovaný ve vládě zejména komunisty. Voláno bylo po znárodňování a socializaci. Po roce 1948 došlo u nás ke schválení generální linie budování socialismu v roce 1949. Byly stavěny a přidělovány tisíce nových moderních bytů, rostly i nová města jako Havířov, Orlová. Byly budovány nové továrny jako Nová huť Klementa Gottwalda v Kunčicích, Spojené ocelárny na Kladně. Bylo industrializované Slovensko. Vyrostly tam nové továrny jako Košické železárny, Hliníkárna Žiar nad Hronom, Calex Nové Moravce a další. Vybudovala se Vážská kaskáda hydroelektráren.Úspěchy socialismu a jeho přínosu pro kvalitu života většiny občanů jsou nám často účelově zamlčené a popírané. Jsou naopak zveličené nedostatky a problémy. Můj otec považoval za velký výdobytek společnosti po roce 1948 fakt, že došlo k nebývalé dostupnosti a rozvoji lékařské péče a díky tomu byl i jemu zachráněn život, když jako učeň onemocněl tuberkulózou a byla mu věnována ta nejlepší péče té doby a za druhé faktu, že plně vybavené byty a domy si mohli dovolit stavět a užívat i obyčejní dělníci a zaměstnanci. Lidé mohli mít dovolenou, lázně, rekreace řízené odborářskými organizacemi dotované podnikem a další vymoženosti. Nově stavěné byty byly vybaveny vlastním splachovací wc a koupelnou s teplou vodou a ústředním topením. Vlastnit televize, rádia, ledničky a další vybavení bytu se stávalo postupně samozřejmým. Zlepšila se i dostupnost středního a vysokoškolského vzdělání a rostla síť všech typů škol, veřejných knihoven, kin, divadel, moderních prodejen a zdravotních středisek a to i na vesnicích. Lidé přestali znát význam slov jako bída, nezaměstnanost, hlad, exekuce, bezdomovec a existenční strach.
A když se lidé rozhodnou úplně uvěřit té současné již zmíněné miliardářské státní vládnoucí propagandě, (já vím byly i v určitém čase nezákonnosti a bohužel omezení v cestování, což způsobil fakt studené války mezi velmocemi, ) tak budou volit strany těch, co podkopali stát a jeho majetek rozkradli a zničili. A to, co zbylo funkční, dobře slouží ku prospěchu hrstky vyvolených našich miliardářů, cizích bank a cizích obchodních řetězců.
Pro bohaté elity a jejich zahraniční vzory, mecenáše kapitalismu stačí vymýšlet jen hru, jak přesvědčit většinu z poloviny všech právoplatných voličů o tom, že jimi řízené politické kluby měnící čas od času název a sliby si jen udržují moc. A to hlavní: udělají si zákony dle potřeb stále bohatnoucí elity! A pak stačí jen poslat miliardářem pár drobtů ( 50 Kč k důchodu, ohňostroje, volební buřty apod. zdarma, pseudoslevy na zboží, jednorázové malé milodary potřebným, neúčelné drahé veřejné stavby z našich daní a jiná krátkodobá bezsystémová pomoc lidem neřešící jejich problémy) ze stolu konzumu osleplým chudším pracujícím vrstvám. Jak snadné že?
Dnešní bída možná nemá tu tvář z první kapitalistické republiky, ale to co je příznačné pro kapitalismus u nás s velkou pompou zavedený nemůže zastřít svou morální krizi v řadě míst i materiální. Jsou tu znova nezaměstnaní, lidé bez přístřeší, exekuce a exekutoři ve velkém rozsahu, šmelina, korupce, finančně je nedostupné slušné bydlení, lichva, chudoba, snahy o zavedení školného a vysoké náklady na získání vzdělání a problémy s uplatněním vzdělání v práci a ve společnosti. Je nedostatek pracovních míst, jež by zajišťovaly důstojný pracovní příjem. Pracovní a odborová práva jsou namnoze pošlapané. Miloslav Ransdorf, jeden z našich učenců a politiků svého času napsal, že se jedná o společnost veřejné korupce a soukromé bídy. Je načase se nad tím zamyslet. Lesk fasád a výkladních skříní a paláce konzumu a plné regály často nepotřebného a zahraničního tovaru na tom nic změnit nemohou.
Jen doufám na konci své pracovní kariéry, že si mladí nastupující lidé do života najdou čas ve víru konzumu položit otázku, zda chtějí takto žít a zda to nemůže být jinak, čestněji spravedlivěji a bez hrozeb další války.
Zamyslel se Josef Nesvadba
