Úvod » Cesta za památníky z druhé světové války 2017
Cesta za památníky z druhé světové války 2017
10. května 2017Cesta za památníčky a památníky hrdinů z druhé světové války
Akce Cesta za památníčky a památníky hrdinů z druhé světové války v okrese Zlín se konala i letos.
U příležitosti konce druhé světové války zorganizovala Krajská rada Česko-Ruské společnosti z.s. Zlín spolu s OV KSČM ve Zlíně na 8. května v den státního svátku již tradiční Cestu za památníky a památníčky hrdinů a padlých občanů a vojáků a partyzánů. Vzpomínáme tak i v malých obcích těch, kdož před 72 léty a v době okupace nasazovali své životy a životy svých blízkých v boji proti německému fašismu za svobodu národů Československa a mnoho z nich v tomto boji darovali to nejcennější - své životy!
Naše cesta osobním automobilem značky Škoda započala hned zrána v obci Tlumačov u pomníčku rudoarmějce Mackaleviče. Další zastávkou bylo město Napajedla, kde na náměstí stojí tři pomníky z toho jeden je věnován dvěma zabitým americkým letcům a ostatní těm mnoha napajedelským statečným lidem, kteří položili své životy. Na kopečku nad zámkem je pomníček se jmény partyzánů, kteří tam byli umučeni. Tomu místu se říká Na kalvárii. Potom jedeme do Pohořelic, do Bohuslavic u Zlína, kde mimo cestu hlavní na malém plácku zahynul neznámý voják rudé armády. Za chvíli jsme v partyzánské vesnici Březnice. Tam pod školou u kostela je památník 19 zastřeleným občanům z doby let 1942 až 43, kdy tu v lesích zvaných Křiby ukrývali příslušníky odboje. Svědčí o tom i místo vysoko nad obcí – Na mohyle kde stojí uprostřed vysazených břízek památník moravské odbojové organizaci Rovnost. Zde všude klademe karafiáty. Dalšími našimi zastávkami je Salaš u Zlína, Hřivínův Újezd a Biskupice. Právě v Biskupicích zjišťujeme, že tu u pěkného pomníčku zapomněli vyvěsit státní vlajku a květiny jsou pouze umělé. Dále jedeme přes Luhačovice do Slavičína. Zde navštěvujeme místní hřbitov. Je tu pomník obětem první a druhé světové války a hrob amerických pilotů z náletu 29. srpna 1944, hrob vojáka Rumunské královské armády a rudoarmějce. Překvapuje nás tu tříčlenná skupinka vojáků vzdávající čest padlým. Příjemně nás to překvapilo. Pak zase nasedáme do auta a jedeme přes horský hřbet Vizovických vrchů po klikaté cestě kolem obce Loučka a zastavujeme až na místě v lese zvaném Barák. Je tu pomník v podobě kamene s opravenými nápisy dvou jmen ruských partyzánů, kteří zde padli 3. května 1945 těsně před osvobozením Vizovic. Místo je lidmi pěkně upravené s velkým věncem od TJ Sokol Vizovice. No a už sjíždíme z velkého kopce do města Vizovice, kde naproti nemocnice Milosrdných bratří je zdejší hřbitov. Kráčíme zde vzhůru k památníku osvobození a na zemi před ním je 7 opravených desek se jmény. Je na nich jméno jednoho vojáka československého a 6 jmen ruských partyzánů. Pokládáme květiny a odcházíme po nově opravených schodech mezi hroby abychom pokračovali v naší cestě.
Odjíždíme na sever od Zlína do obcí Ostrata, Hvozdná, Kašava a Držková. Všude vidíme pěkně upravené pomníky, květiny a státní vlajky. V Držkové na nás přes silnici volají dva starší manželé a vyptávají se kdo jsme a co nás k pomníku přivádí. Po krátké debatě se paní přiznává, že pečuje léta o okolí pomníčku. Vidíme že lidé přece jen nezapomínají... Jedeme do Zlína kde v místní části Jaroslavice stojí u zastávky MHD pomník zde padlému kapitánu Smirnovovi. Je tu jen vyhořelá svíčka a mala květinka a ještě loňské listí... Ukláníme se pokládáme karafiáty na pomníček a jsme smutní z toho, že na toto místo město Zlín zapomnělo krom toho, že právě v květnových dnech ohradilo pomník partyzána v parku, aby jej najatá firma začala opravovat... to bez poct v květnových dnech. To, že tak mohli učinit již v loňském roce při celkové rekonstrukci Komenského sadů je mi divné, ale panu primátorovi Zlína panu doktoru Adámkovi asi nepřišlo divné konat pietní akt místo u partyzána u pomníku T. G. M.
Naše Cesta za památníčky dnes končí, možná jsme na některá místa nestihli dorazit, je už skoro večer. Ale vždy se ještě zastavujeme v Domově důchodců na Lukově, kde jsme navštivili přítelkyni Jindřišku Churou s kytičkou karafiátů, která kdysi dávno v roce 1990 tuto akci spoluorganizovala, aby věděla že my nezapomínáme a jsme jejími pokračovateli. Je smutné, že k pomníčkům nechodí dost mladých lidí, žáků a studentů neboť je potřebí, aby se vědomí o hrůzách války v další generaci lidí neztratilo!