Svoboda a fašisté
Svoboda a fašisté
O straně Svobodní jsem si nikdy žádné iluze nedělal. Jejich kontroverzní a přitom nereálné myšlenky, které vždy cílily na ty nejnižší pudy, aniž by se při tom za nimi skrýval jakýkoliv konkrétní program, nás provázejí již po několikery volby.
Jejich základní premisa, tedy že »boj za svobodu nikdy nekončí a svoboda je hodnotou, která byla, je a bude vždy ohrožena - především státní mocí«, naštěstí mnoho voličů k urnám nepřitáhla. Stejně tak netáhne jejich »myšlenka«, že »protikladem ke zkorumpovanému systému je úcta k férové soutěži«. Že to zní docela hezky? Nabízí se ale otázka, kdo by na ten »férový trh« dohlížel. Stát přeci nelze jen tak nahradit, a pokud ano, tak čím?
V této souvislosti je zajímavé podívat se, kdo za Svobodné vlastně kandiduje. Například na kandidátce do Evropského parlamentu se pod číslem 22 skrývá velmi kontroverzní osoba. Člen Republikového výboru Svobodných Miroslav Červenka. Že ho neznáte? Tak to jste nejspíš nikdy nezalovili ve vodách ultrapravice.
On sám sebe označuje za extremistu. Jeho názory od roku 1989 již několikrát měnily úhel, ale ultrapravicový směr vždy převažoval. Už zkraje se zastával práv skinheadů a později vstoupil do neonacionalistického Národního sjednocení. Sám hlásá, že jakákoliv forma socialismu mu byla vždy cizí, a proto si počkal, až Národní sjednocení přejde na národně konzervativní ideologii. Aby toho nebylo málo, podílel se na založení hnutí Právo a spravedlnost. To mimochodem spoluzakládala i tehdejší Dělnická strana Tomáše Vandase, později zakázaná, jelikož podle soudu představovala bezprostřední riziko ohrožení demokracie a podporovala násilí.
Co tedy vlastně od takovýchto lidí čekat? Celkem nechápu, jak proklamovaná svoboda Svobodných shoduje s fašistickou, pardon, národně konzervativní ideologií, ale asi půjde vlastně jenom o slovíčkaření, a tedy o »zblbnutí« lidí za účelem jejich ovládání. Nebo že by šlo o zajímavou metodu, jak skrze hlásání svobody zfašizovat společnost? Těžko říct, ale ani jedno ani druhé, troufám si říct, naší společnosti neprospěje. Pravice ale očividně moc rozdílů mezi »svobodou« a fašismem nedělá.
Rozhodně si myslím, že do čela státu je mnohem lepší zvolit osobnosti, které budou v rámci Ústavy pracovat s lidmi pro lidi, než stát rovnou rušit a přejít na nacionální systém, kde by nám na trh a pořádek dohlížely »plešky«…
Tomáš CINKA