Rozhovor s Jiřím Maštálkou
Nejdůležitější pro budoucí období bude, abychom společně dosáhli rovnoprávného postavení ČR
Rozhovor s poslancem Evropského parlamentu Jiřím Maštálkou
Jak vlastně europarlament pracuje?
Především je třeba zdůraznit, že pracuje v pravidelném rytmu. Rok dopředu se předem schválí a pevně dodržuje cyklus zasedání, který se skládá ze zasedání výborů, tzv. malého plenárního zasedání (v Bruselu) a dále velkého plenárního zasedání, které probíhá ve Štrasburku. Dva až tři týdny v roce jsou věnovány pobytu v národních zemích, kde byl poslanec zvolen. Plenární zasedání ve Štrasburku musí být podle smlouvy dvanáctkrát do roka. Jenom za těchto okolností a podle výše uvedených pravidel a rozvrhu je možné dodržet celý legislativní proces v EP.
Co všechno může Evropský parlament ovlivňovat?
Po podepsání a ratifikaci Lisabonské smlouvy se zvýšily pravomoci v EP. Kromě jiného získal větší vliv na formování a schvalování rozpočtu celé Evropské unie, což je například jeden z nejkonfliktnějších bodů současnosti, neboť se jedná nejen o rozdělení prostředků EU pro rok 2015, ale i pro období 2014-2020. Nově byly zvýšeny kontrolní pravomoci parlamentu vůči Komisi a parlament, který vzejde z voleb 23. až 24. května 2014, bude mít poprvé možnost volit komisaře. Někteří odhadují, že od roku 1989 pravomoci Evropského parlamentu stouply trojnásobně. Zůstává však otevřená otázka, aby EP měl i moc zákonodárnou.
Když se dějí takové věci, jako je napětí v Sýrii či na Ukrajině, jak do toho může Evropský parlament mluvit?
V takových situacích, jako je například Sýrie či Ukrajina, obyčejně parlament otevírá debatu o tzv. urgentních otázkách. Výsledkem bývá přijetí rezoluce, kdy každá z politických skupin má možnost navrhnout svoje znění, ale výsledný text samozřejmě odpovídá většině, která v EP existuje (pravicová většina). Následně se v takových situacích zabývá takřka pravidelně Evropský parlament aktuální situací na zasedáních svých výborů (zahraniční, výbor pro lidská práva…) a také na zasedáních stálých delegací. Velmi často EP deleguje poslance do jednotlivých destinací tak, aby získal vlastní objektivnější pohled na situaci v takto konfliktních zónách. V průběhu plenárních zasedání potom může parlament prostřednictvím jednotlivých politických frakcí
tlumočit doporučení Evropské komisi.
Vy sám jste byl už druhé období poslancem Evropského parlamentu. Jaké zkušenosti máte se spoluprací s poslanci jiných českých politických stran?
Vždy záleží na tématu, o kterém se s kolegy poslanci bavíme. Osvědčila se nám pravidelná pracovní setkání, kde si vyměňujeme názory na věcná témata, např. dopady směrnice o ochraně spotřebitele, zapojení České republiky do tranzitních koridorů, možné dopady na opatření, která byla přijímána v souvislosti s krizí eurozóny, nebo čerpání evropských prostředků pro Českou republiku pro prevenci protipovodňových opatření, jaderná energetika. Většinou po takových schůzkách vzniká na průřezu politickým spektrem pozice, která odráží český národní zájem.
A pokud jde o ostatní poslance? S kým se spolupracuje více, s kým je to horší?
V podstatě mohu zopakovat to, co jsem uvedl výše. Samozřejmě, že je velmi těžké spolupracovat například s poslanci Strany zelených, kteří mají velmi vyhraněný vztah k jaderné energetice. Na druhé straně musím říct, že se mi velmi dobře spolupracovalo například v právním výboru při několika zprávách, které se týkaly svobody internetu, s kolegy ze všech politických frakcí. Opakuji, vždy záleží na tématu, které je projednáváno. V Evropském parlamentu je znatelně jiná politická kultura, než je patrná v České republice.
S čím vy osobně byste se za oněch deset let, co jste poslancem europarlamentu, chtěl pochlubit?
Na prvním místě bych chtěl zmínit, že jsem dvakrát dostal důvěru být členem předsednictva a kvestorem Evropského parlamentu. To, že jsem dostal důvěru většiny poslanců a politických frakcí opakovaně, snad trochu svědčí o tom, že jsem v oblastech, které mi byly svěřeny, dosáhl dobrých výsledků. Z výboru pro právní záležitosti, kde jsem členem, bych asi podtrhl jednohlasné schválení mého stanoviska, které se týkalo zajištění vymáhání alimentů ve všech členských zemí EP (některé státy dlouho váhaly s připojením se k tomuto dokumentu). Z výboru pro životní prostředí bych rád připomněl Nařízení o přeshraniční spolupráci zdravotních systémů a zesílení systému včasného varování při zdravotních hrozbách. O tomto dokumentu se vedla debata zhruba tři roky, a že je potřebný, ukázala např. metanolová aféra, která proběhla v České republice v roce 2012. Zajímavá také byla práce ve výboru EURONEST, kdy jsem měl možnost pravidelně se stýkat z kolegy z Ukrajiny, Moldavska, Gruzie, Ázerbájdžánu a Arménie.
Dnes se často hovoří o tom, že europarlament by měl mít jediné sídlo, a to v Bruselu. Proč vlastně má sídla dvě?
Historicky se tato situace vytvořila tak, že původně zasedali poslanci pouze v Lucemburku. Teprve, když došlo k rozšíření původních smluv a vznikl Evropský parlament (první volby 1979), bylo pro jeho zasedání určeno jako místo Štrasburk a také Brusel. V současné době podle odpovídajících smluv pro vznik jednoho sídla by musel být souhlas všech členských zemí EU, včetně Francie, a ani největší optimista nedoufá, že by se Francie chtěla vzdát jednak symbolu integrace, ale i příjmů, které plynnou z faktu, že parlament jedenkrát ve Štrasburku zasedá. Je nad slunce jasné, že jedním sídlem Evropského parlamentu by se ušetřily velké finanční prostředky z rozpočtu EP.
Jste členem levicové platformy v Evropském parlamentu. Má tato platforma vliv na dění v něm?
Musím konstatovat, že naše politická frakce patří k těm menším v EP, ale důležité na práci v EP je umět vyjednávat se svými kolegy z ostatních politických skupin a opět platí, že pokud se jedná o věcné problémy, např. přijetí pozměňovacího návrhu, není vliv výsledkem velikosti politické frakce, ale umění vyjednávat a dosáhnout kompromisu.
Asi se na vás obrací mnoho českých voličů. S čím například?
Máte pravdu, například Sdružení na ochranu spotřebitele a další organizace mi při projednávání některých norem zasílají svá stanoviska, často se na mne obracejí i představitelé agrárního sektoru, ale i průmyslu. Navíc některé z nich sám zvu k jednáním v Bruselu, když potřebuji upřesnit kupříkladu dopady směrnic na některá odvětví v České republice.
A konečně, pokud budete znovu zvolen, co budete především prosazovat?
Zcela jistě půjde o rovnoprávnější postavení politických frakcí při formování stanovisek EP. Nejdůležitější pro budoucí období bude, abychom společně – všech 21 poslanců za Českou republiku – dosáhli rovnoprávného postavení ČR v rozhodovacích procesech v EU. K tomu ovšem musí být i společná politická vůle, která zazní z České republiky. Z témat, která mě i nadále budou zajímat, je to například bezpečnost léčiv, zvýšení sociálních standardů, zvýšení právní ochrany občanů (ve světě internetu bez omezení jeho svobody). Určitě se chci angažovat v rozvíjení vztahů s Ruskem a státy Východního partnerství.
Jaroslav KOJZAR