Po období, kdy se povinně a mnohdy jen formálně slavil Vítězný únor, přišlo období, kdy si mladí tělem i duchem spontánně připomínají počátek prvého pokusu o sociálně spravedlivější společnost spjatý s osobností prvého dělnického prezidenta, truhláře Klementa Gottwalda.
A světe div se - bývalí "hlavní slaviči a vlajkonoši", různí ti čalfové, kočárníkové, dlouzí, dybové, tůmové a další komunistická "elita" se u hrobu prezidenta neschází. Dokonce ani "věrchuška" KSČM si ho neuctí a nepřipomene, asi má pocit, že by nějak ohrožoval jejich poslanecké posty s vysokými platy a proto raději v pohodlí kanceláří bádají o jakémsi "tržním socialismu".
Mladým na Olšanech ti, ani ti, nechyběli. O kariéristy zájem nemají. Přišly ale televizní štáby, jejichž reportáže budou samozřejmě "zkušenými editory" sestříhány, případně raději vůbec do vysílání nezařazeny. Ale život se nezastaví, dialektické zákony jsou neúprosné. Věděl to předseda Mao, když říkal, že kapitalista i strom mají rádi klid, vítr kvůli tomu ale foukat nepřestane!
Věděl to i prezident Gottwald:
"Vy říkáte, že štveme a rušíme klid. Ano! My štveme a rušíme váš klid. My budeme štvát hladové dělníky proti fabrikantům, my budeme štvát domkáře proti velkostatkářům, my budeme štvát utlačovaný národ proti utlačovatelům, my budeme štvát vojáky proti generálům a drobné státní zaměstnance proti ministrům. Zkrátka my budeme štvát a rušit váš klid. Nedáme vám ani na chvíli pokoj, abyste mohli v klidu strávit to, co jste vydřeli z proletariátu…"
Související články:
Zobrazit komentáře