Jdi na obsah Jdi na menu
 


6O Let průmyslové výroby v Brumově-Býlnici

60 LET PRŮMYSLOVÉ VÝROBY V BRUMOVĚ-BYLNICI

(1947 – 2007)

 

 

 

60 LET OD VZNIKU

 

 MEZu BRUMOV

 

 

 

 

Z dostupných materiálů zpracoval Milan Hrabinec

 

 

 

 

 

Muzejní společnost Vlára a Městské muzeum

a informační středisko v Brumově-Bylnici

 

 

 

 

 

1. ÚVOD (PŘEDMLUVA)                                            

 2. OD MYŠLENKY K ČINU                                         

 3. ZAČÁTEK VÝROBY (1947) A DALŠÍ

     LÉTA V ROZVOJI PODNIKU                                  

 4. ORGANIZAČNÍ ZMĚNY                                           

 5. ŘEDITELÉ PODNIKU                                               

 6. JAK ŠEL ŽIVOT (lékařská péče,

     stravování, rekreace, zájezdy dospělých

     a dětí, starost o důchodce …)                                     

 7. PODNIK, BRUMOV-BYLNICE

      A OKOLNÍ OBCE                                                    

 8. TAB.1 – ROZVOJ PODNIKU V ČÍSLECH OD ROKU 1947

      DO ROKU 1985                                                        

 9. TAB.2 – VÝROBKY PODNIKU

      DLE HLAVNÍCH VÝROBNÍCH OBORŮ              

10. TAB.3 – PŘEHLED DOBY PLATNOSTI

       VÝROBKŮ V I. STUPNI JAKOSTI                       

11. VÝROBKY PODNIKU VE FOFOGRAFII               

12. SOUČASNÉ FIRMY V PRŮMYSLOVÉM

       AREÁLU MEZ (STAV ROKU 2007)                       

13. DOSLOV A PODĚKOVÁNÍ

14. POUŽITÉ A CITOVANÉ PRAMENY

PŘÍLOHY:

1.      Dopis n. p. MEZ Vsetín MNV Brumov, ve věci stavebního povolení

k adaptaci továrních budov v Brumově

2.      Ceník svařovacích strojů a příslušenství (platnost od 1. 1. 1998)

UNIVERS-JVC-EXIM, s. r. o.

3.      TRIODYN MEZ Brumov – situace objektů

4.      Kuponová privatizace – výpis z účtu majitele cenných papírů

5.      Situační mapa „podnikatelského areálu MEZ“ s vyznačením jednotlivých podnikatelských subjektů (stav roku 2007)

POUŽITÉ A CITOVANÉ PRAMENY:

  1. Gottwaldovsko od minulosti k současnosti 1982, str. 37 a n.
  2. Zrození dneška, Brumov-Bylnice od května 1945 k socialistickému dnešku

3.      Dopis MEZu Vsetín MNV Brumov, datovaný 11. 9. 1947 (př. č. 1)

4.      MEZ BRUMOV, 1947-1967, 20 let podniku

  1. MEZ BRUMOV, BRUMOV-BYLNICE, 25 let úspěšné práce, 1947-1972

6.      MEZ BRUMOV, n. p. Brumov-Bylnice, 30 let úspěšného budování

  1. ZSE MEZ Brumov, koncernový podnik, 1947-1982, 35 let úspěšné práce
  2. ZSE PRAHA, MEZ BRUMOV, 1947-1987, 40 let
  3. Strojopisný text k připravované publikaci „Kniha o ZSE“ (nevyšla)
  4. Roční zpráva o podnikatelské činnosti a stavu jejího majetku (1994)
  5.     Zpráva o podnikatelské činnosti a stavu majetku společnosti za rok 1995

11a. Návrh na rozdělení zisku v a. s. za rok 1995

11b. Zpráva dozorčí rady a. s. TRIODYN MEZ Brumov k výsledkům kontrolní činnosti,       k přezkoumání účetní závěrky a návrh na rozdělení zisku za rok 1995

  1. Roční zpráva o podnikatelské činnosti a stavu majetku společnosti za rok 1996
  2.  Podnikatelský záměr na rok 1997
  3.  Brumov, stručný přehled dějin města a okolí. Publikace k 50. výročí založení  MEZu Brumov (1947 – 1997). Autorka Marie Tošnerová
  4.  Státní okresní archiv ve Zlíně-Klečůvce:

MěNV Brumov-Bylnice (1924) 1945 – 1990 (1996) inv. č. 283, 284, 290, 392, 410. 

Zlínsko – statistika A 1025/86, A 1025/88, A 1608 a.

  1. ÚVODEM

 

Píšeme rok 2007 …

Je to až neuvěřitelné, že je tomu právě 60 let, kdy v Brumově začal svoji činnosti průmyslový podnik MEZ Brumov. Postupně, od roku 1947, ze skromných a obtížných začátků, vyrostl během následujících let zaměstnavatel, který ke konci devadesátých let (1987) čítal na 1 600 zaměstnanců. Od samého začátku existence stává se MEZ Brumov stále více a více rozhodujícím partnerem státních orgánů (MNV, MěÚ)  a garantem v rozvoji Brumova (Brumova-Bylnice), ale i okolních obcí. Zaslouží si proto úctu a dík všichni Ti, kteří se zasloužili o vznik podniku, všichni Ti, kteří po léta podnik vedli k dalšímu rozvoji. Úcta a dík patří také těm, kteří zde po léta pracovali tak, aby výrobky s označením MEZ Brumov (TRIODYN MEZ Brumov), byly kvalitní, spolehlivé a žádané.

     Nové společenské poměry po roce 1990 a nezvládnuté ekonomické vztahy vedením podniku po roce 1991 vedly podnik k vysoké zadluženosti a nakonec k vyhlášení konkurzu (r. 1998), kdy podnik (částečně již rozdělen) málem zanikl.

     V současné době v areálu bývalého podniku MEZ Brumov (dnes průmyslová zóna MEZ) vyvíjí svoji úspěšnou, ale i neúspěšnou činnosti (ROIS!), několik zcela odlišných firem. Na původní výrobu MEZ navázaly současné firmy CEBES a. s., TRIODYN Delta s r o., ROIS s. r. o. Bývalá centrální obrobna podniku se změnila na společnost A+A TRYODYN s. r. o. Nástrojárna podniku se změnila na firmu TRYON s. r. o.

     V podnikatelském areálu MEZ působí další firmy, jako ELSEREMO a. s. , Frant. Zimáček – FREK s. r. o., VADEO-VALACHIA s. r. o. a další. Pokud měly zájem, jsou představeny a prezentovány v další části této publikace.

 

  1. OD MYŠLENKY K ČINU

 

Z mnohých dokumentů a dobové literatury (1,2) se dovídáme, že krátce po osvobození v roce1945 vyvíjel MNV Brumov opakované úsilí o zřízení průmyslového podniku. K tomuto účelu se nejlépe hodil zkonfiskovaný areál velkostatku (1,2), který však musel projít náročnou adaptací. Plánovalo se zde zřízení textilní, gumárenské nebo kožedělné výroby. Jednalo se také o nabídce firmy Melčák z Roudnice ke zřízení výroby galanterního zboží. Žádný záměr nevyšel. Díky však jistým kontaktům s elektrotechnickou továrnou bývalé vsetínské firmy Sousedík, t. č. již začleněné do n. p. MEZ Olomouc, rýsovala se možnost zřízení pobočného závodu vsetínského MEZu. Jednání šla rychle dopředu a koncem roku 1946 byl zveřejněn konečný záměr – založit v rámci dvouletého plánu obnovy a výstavby národního hospodářství (1947-1948) elektrotechnickou továrnu v Brumově. K prosazení záměru „zprůmyslnění Valašska“ bylo využito i politických kontaktů s tehdejšími poslanci KSČ v Ústavodárném národním shromáždění. Byli to Boh. Klícha, brumovská rodačka Matylda Synková-Matoušková, F. Mráz a pracovníci vsetínského MEZu, ředitel ing. Šmok a ing. Mareš. Dále Fr. Smělý, Dobeš, K. Můdrý a řada dalších.  V samotném Brumově podporovali vznik podniku Fr. Slámečka, Karel Pecha, Jan Špalek a ve Val. Kloboukách Lad Bilský (5).

     Dne 10. 11. 1946 generální ředitelství Čs. závodů kovodělných a strojírenských vydalo rozhodnutí o zřízení nového průmyslového podniku v Brumově (1).

     Začaly adaptační práce na úpravě velkostatku pro průmyslové účely (3) a MEZ Vsetín intenzívně připravoval zahájení výroby v Brumově po stránce konstrukční, technologické a organizační. V únoru 1947 byla v Brumově zaregistrována dílna 646 n. p. MEZ Vsetín. V květnu téhož roku byli přijati první zaměstnanci. Prvních deset pracovníků bylo přijato v tomto pořadí:

Šlehofer Bohumil, Třískala Jan, Forman Alois, Škaroupka Emanuel, Rozenzweig Emil, Gargulák Antonín, Kolínek František, Buriánek Rudolf, Šuráň Alois, Bártkova Věra (5).

     Do adaptovaných prostor začalo první stěhování a instalace strojů a zařízení z konfiskátu firmy Siemens-Schukert ze Slavonic. Bylo toho na sto vagonů (6). Původní plánovaný rozsah závodu v Brumově počítal asi s 200 pracovníky.

     V roce 1947 zde pracovalo 88 zaměstnanců a k 1. 9. 1948 to bylo již 150 (Pramen 1 uvádí, že k 1. 9. 1948 bylo 250 zaměstnanců).

    

Výrobní program nového závodu v Brumově – MEZ BRUMOV:

  • sběrací ústrojí pro elektrické stroje točivé (komutátory, sběrné kroužky, kartáčové držáky), výrobní obor 359
  • svařovací zařízení pro ruční obloukové svařování, výrobní obor 514.

 

O významu této události pro Brumov, Bylnici a nejbližší okolí slovy kronikáře z roku 1947:

„Továrna je pro zdejší kraj dobrodiním… O zaměstnance zatím nouze není, snad ani nebude. Již nyní, kdy nejde výroba naplno, mají v záznamu asi 200 osob ucházejících se o práci, z nichž asi jedna třetina připadá na ženské síly …

Otázka sociální byla stavbou továrny rozřešena, doufáme, že nebude v Brumově bídy a hladu. Práce v dílnách položených v klínu našich krásných brumovských lesů nebude utrpením, ale radostí“

Kronikářem byl pan František Loucký, poštovní zaměstnanec.

 

   3. ZAČÁTEK VÝROBY (1947) A DALŠÍ LÉTA V ROZVOJI PODNIKU

 

     Jak již bylo uvedeno, začátky výroby v roce 1947 nebyly bez problémů. Vedle (se vší snahou) nedostatečné technické a technologické vybavenosti přistupují i problémy s kvalitou materiálů ke zpracování. Rovněž odborné předpoklady a praktické zkušenosti některých pracovníků nebyly vždy na požadované úrovni. Ze strojopisného textu připravované publikace (9) „Kniha o ZSE“, část 12.1, cituji:

     „Jen málo z prvních pracovníků mělo odborné předpoklady pro práci ve strojírenské výrobě. Přijímaní technici byli vesměs mladí lidé ze škol a většina dělníků přicházela ze zemědělství. Průměrný věk byl 28 let. Závod byl velká učňovská dílna. To se plně projevilo i na úrovni produktivity práce 1. roku, která činila pouze 11,6 tis. Kč na pracovníka“.

     A pramen (5) informuje, že byla zmetkovitost ve výši 11 %. Díky nesmírné obětavosti a pracovnímu nasazení všech zaměstnanců byly všechny problémy a nesnáze postupně překonávány.

     Závod měl z počátku dvě budovy:

adaptovanou „ovčírnu“ – budova č. 1 (po dalším rozvoji podniku výrobna dieselagregátů) a stáj (kravín) se sýpkou – budova č. 2 (naposledy dílny učňovského střediska, vývojová dílna, v poschodí sklad materiálu a část útvaru konstrukce), ke které byla přistavena kotelna a trafostanice.

(Viz rovněž situační plánek, příloha č. 5)

     S dalším rozvojem podniku pak postupně realizována stavba vrátnice, přístavba skladu, garáží atd. Tak vznikal závod MEZ Brumov, budoucí specializovaný výrobce svářeček pro ruční obloukové svařování a výrobce sběracího ústrojí pro elektrické stroje točivé. Postupně také vznikaly hlavní referáty závodu: zásobování, technologie, konstrukce, konstrukce přípravků a další, které zpočátku nebyly plně obsazené.

Prvním ředitelem závodu byl                          ŠLEHOFER Bohumil

Prvním vedoucím výrobního úseku                TŘÍSKALA Jan

Prvním vedoucím kalkulace                            FORMAN Alois

Prvním vedoucím výrobní konstrukce            ŠKAROUPKA Emanuel

Prvním vedoucím konstrukce přípravků         ROZENZWEIG Emil

První materiálový referent                               BURIÁNEK Rudolf

První korespondentka                                      BÁRTKOVÁ Věra

První vedoucí pomocných provozů                 KNICHAL Alois

První mistr na trafech                                      CEPEK Antonín

První mistr na komutátorech                           ŠURÁŇ Alois

První mistr na K 320                                       BŮBELA František      (5)

 

 

 

 

 

 

A teď k jednotlivým letům:

 

ROK 1947 – vyroben první svařovací transformátor TR 260, který byl následně vystaven v září téhož roku na „Pražském vzorkovém veletrhu“. Stal se rovněž prvním exportním výrobkem závodu, který v roce 1947 byl prodán do Itálie.(9) Byl vyráběn až do roku 1958. V druhém výrobním programu – sběrací ústrojí – vyrobeny první šroubené a lisované (do bakelitu) komutátory.

 

ROK 1948 – zahájena výroba rotační svářečky K 320, která byla převzata z n. p. MEZ Vsetín. Vznikla u firmy Sousedík koncem II. světové války. V MEZu Brumov pak projde řadou inovací jako typ RK 320. V  tomto roce vyrobeno prvních 173 kusů K 320. Pokračuje výroba šroubených a lisovaných komutátorů pro základní závod MEZ Vsetín. K 1. 9. 1948 má MEZ Brumov již 150 pracovníků.

 

ROK 1949 – proti roku 1948 je výroba 3x vyšší. Osamostatnily se dílny kroužků, kartáčových držáků a komutátorů. MEZ přispěl ke vzniku mateřské školy, která byla umístěna v dnešním prostoru nástrojárny – TRYON. První ředitelkou byla Jiřina Prachařová – Šťastná a s jednou 16letou pomocnicí se staraly o 60 dětí.

 

ROK 1950 – vyrobilo se 2 042 kusů K 320. Zavádí se do výroby svářečka PEP 130 a z MEZ Frýdlant převzata výroba dynam DP 320. Svařovací transformátory rozšířeny o další typ TR 350. Dále převzata a zahájena doplňková výroba elektromagnetických třídících válců – odlučovačů TMV, TMVR.

 

ROK 1951 – ukončena výroba lisovaných komutátorů do bakelitu, rozšiřuje se výroba šroubených komutátorů různých typů.

 

ROK 1952 – začíná výroba rotační svářečky P 500 (Praga). Pro nedostatek dynamoplechu výroba v polovině roku dočasně přerušena. Vyrobeno bylo 1 831 kusů. Ukončena výroba PEP 130. Vyvinut svařovací transformátor TS 1000/2.

 

ROK 1953 – začíná výroba svařovacího soustrojí s neelektrickým pohonem – DG 320. Výroba odlučovačů skončila. Vývojově jsou připraveny nové typy svařovacích transformátorů TS 1000/3 a TS 750. Původní výrobce a dodavatel – ZEZ Praha, závod Hořice. Proti roku 1948 výroba vzrostla na osminásobek. V tomto roce je MEZ Brumov samostatným podnikem.

 

ROK 1954 – nastal pokles ve výrobě svářeček P 500. Z OEZ Letohrad převzata výroba regulátorů pro K 320. V závodě se také vyrábí tři typy kupeckých vah z TONAVA Úpice – 5 kg, 10 kg a dc. 250 kg.

 

ROK 1955 – zavádí se do výroby nová řada svařovacích transformátorů pro svařování v ochranné atmosféře argonu (Ar) – TSA 150, TSA 350 a TSA 550. Přebírá se náročná výroba kartáčových držáků z ČKD Česká Lípa a Škoda Holýšov.

 

ROK 1956 – byly zaznamenány nejvyšší úspory na podaných zlepšovacích námětech (ZN) –         1,363 824 Kč.

 

ROK 1957 – proti předchozímu roku se výroba zvýšila o 15 %. Převzata výroba regulátorů pro P 500.

 

ROK 1958 – začíná se vyrábět nové svařovací soustrojí s benzínovým motorem – BS 320. Vyrobeno 35 kusů. Nový svařovací transformátor TR 150, vyvinuty argonové svařovací soupravy T 032, T 150 a T 350 a stacionární svařovací agregát MG 320. Zakoupení a rekonstrukce panelárny ve Štěpáně (1200 m2) – nový výrobní prostor. Výroba rozmístěna v technologickém sledu. Vyrábí se zde komutátory pro PAL Kroměříž a sběrné kroužky.

„Za deset let od existence podniku vyrábí se v roce 1958 16,5krát více zboží, zaměstnanost vzrostla 4krát, objem mezd vzrostl 5,7krát a průměrný výdělek se zvýšil o 25 % a dosáhl 1 304 Kč na pracovníka. V podniku pracovalo 26,3 % žen“. (9)

 

ROK 1959 – při reorganizaci národního hospodářství přechází MEZ Brumov opět do svazku s podnikem MEZ Vsetín, jako jeho závod. Začíná výroba nové rotoční svářečky K 220, vyvinuté ve spolupráci s VÚES Brno (Výzkumný ústav elektrických strojů). V tomto roce vyrobeno prvních 100 kusů. Vyrábí se i nadále stacionární svařovací soustrojí MG 320. Dochází k podstatnému nárustu výroby sběracího ústrojí.

ROK 1960 – od zahájení výroby v roce 1947 do roku 1960 se zvýšila výroba 97krát, počet pracovníků 10krát, produktivita práce 10krát. (9).

 

ROK 1961 – předána do provozu nová hala na výrobu svářeček (5. 11.), připravuje se stavba prostorů pro výrobu sběracího ústrojí. Zlepšovatelům bylo na odměnách vyplaceno 156 302 Kč.

 

ROK 1962 – končí výroba svářečky P 500 a nahrazuje se výrobou nové rotační svářečky K 600. Do výroby nový dieselagregát – svařovací soustrojí DG 321. V závodě (od 1. 9.) zřízeno vlastní učňovské středisko. Teoretická výuka byla zajištěna ve SOU Valašské Klobouky (do 1. 9. 1985).

 

ROK 1963 – vyrobeno 6 178 kusů svářeček K 320 a prvních 64 kusů K 600. Celkem bylo vyrobeno   7 905 kusů svářeček. (4) Zavedeno do výroby 192 ZN a jeden patent.

 

ROK 1964 – rozhodnuto o opuštění „lesní správy“ nástrojárnou a strojní údržbou, bude jim předána    3. hala. V tomto roce vyrobeno 1 004 kusů svářeček K 600. (4)

 

ROK 1965 – do provozu předána hala pro výrobu sběracího ústrojí. Zároveň s touto výstavbou byla dokompletována dostavbou závodu galvanovna, vakuová impregnační stanice, sklady hotových výrobků včetně expedice. Nová výrobna sběracího ústrojí byla zásadně modernizována vesměs novým strojním parkem. Technologický tok respektoval potřeby progresivní technologie obrábění, montáže, manipulace s paletizací až ke konečnému mechanickému a elektrickému ověření kvality. Zřízeno Vývojové středisko sběracího ústrojí (VSSÚ) a Vývojové středisko svařovacích strojů (VKSS). Obě střediska mají vývojové pracovníky pro konstrukční a technologický vývoj, zkušebnu a společnou vývojovou dílnu. V tomto roce vyrobena jubilejní padesátitisící „Triodynka“. (4)

 

ROK 1966 – svářečka K 600 rekonstruována na RK 600. Od založení podniku do konce roku 1966 vyrobeno zboží za 1 miliardu Kč (v cenách tohoto roku). Proti roku 1960 se zvýšila výroba o 50 % a proti roku 1948 je výroba 28krát vyšší. (5)

 

ROK 1967 – 20 let existence podniku

Rekonstruovaná svářečka RK 600 předána k výrobě do MEZ Vsetín. Z ČKD Praha je přebírána náročná výroba trakčních komutátorů, která pak tvoří podstatnou část výroby sběracího ústrojí. Od počátku trvání podniku bylo konstrukčně zpracována a vyráběno 3 700 typů a provedení komutátorů. Sběrných kroužků bylo konstrukčně zpracováno 340 typů, z toho 35 typů v bakelitovém provedení. Kartáčových držáků a svěrek všech typů bylo do výroby zavedeno 470. Výrobky MEZu Brumov znají v 54 zemích celého světa. V Indii se vyrábí v licenci MEZ svářečka TRIODYN K 320. (4) Vyslaným pracovníkem MEZu Brumov byl technik František Tesař.

 

ROK 1968 – 10 let provozu Štěpán

Z vlastního vývoje pro obohacení domácího trhu se do výroby zavádí svařovací transformátor RTB-1, který je následně vyráběn až do roku 1973. V témže roce probíhá jednání o koupi licence na výrobu tyristorových svářeček KS 350 z ČKD Praha – Polovodiče. Začíná výroba zděrových vysokoobrátkových komutátorů. Podle zákona č. 30 od roku 1968 jsou svařovací stroje povinně hodnoceny Státní autorizovanou zkušebnou č. 225 v Bratislavě. Touto zkušebnou byl svářečce K 320 – TRIODYN poprvé v roce 1971 přidělen I. stupeň jakosti. Viz též tab. 3. V sídlišti Rozkvět dána do provozu svobodárna se samoobsluhou, která byla pořízena za 1,920 mil. Kč.  (5)

 

ROK 1969 - od 1. 1. 1969 se závod MEZ Brumov opět stává samostatným podnikem v rámci VHJ ZSE Praha. Zahájena výroba KS 350, vyrobeno 189 kusů. Dochází k podstatné modernizaci svářečky K 320 na RK 320, vyrobeno 832 kusů. Podstatně vzrostla výroba RTB-1, vyrobeno 3 260 kusů. Začínají se vyrábět komutátory lisované do premixu.

 

ROK 1970 - dochází k zásadní změně ve výrobní technologii při výrobě komutátorů ve Štěpáně. Nýtované provedení komutátorů je z 90 % nahrazeno lisováním do premixu. Pro sdružený plynovod bylo přednostně dodáno 216 kusů svařovacích soustrojí DG 321. Dokončena výstavba kulturního domu, pro veřejnost otevřen v září t. r.

 

ROK 1971 - proti předchozímu roku nárůst výroby o 25 milionů Kč při nárůstu pracovníků o 2. Rozšiřuje se výroba o kroužkové sběrače – výrobní obor 358, které tvoří méně než 1 % produkce. Hlavními odběrateli jsou Uničovské strojírny a Vihorlat Snina. (9)

Svářečce K 320 – TRIODYN uděleno v povinném hodnocení I. stupeň jakosti. Začíná činnost strojně-početní stanice, která umožňuje mechanizované zpracování oblasti základních prostředků, DKP, ceníku materiálu, THN atd. Zavedeno nové jednotné číslování výkresové dokumentace. (9)

 

ROK 1972 – 25 let od založení podniku.

Proti roku 1947 vzrostla výroba 240krát, produktivita práce 17,2krát, počet pracovníků 14krát. Nárůst výroby zboží proti roku 1971 je vyšší o 9,3 % bez zvýšeného stavu pracovníků, dochází k mírnému poklesu – z 1 244 na 1 234. (5)  V červnu vyrobena již stotisící svářečka TRIODYN K 320, začíná částečný útlum tohoto typu svářeček. Zpracovává se studie dalšího rozvoje a vývoje svařovacích zdrojů se záměrem vývoje nové řady svařovacích usměrňovačů s tyristovou regulací. Na úkolu se spolupracuje s VÚSE Běchovice- Výzkumný ústav silnoproudé elektrotechniky Běchovice u Prahy, který řeší regulaci a odrušení.

 

ROK 1973 – ukončena výroba svařovacího transformátoru RTB –1, nahrazen výkonnějším RTB-2, který bude vyráběn do roku 1980. Z MEZ Drásov se do výroby přebírá první ze skupiny motorgenerátorů (výrobní obor 366) pro tramvaje – SMD 16 Ab. Odběratel ČKD Praha. Z MEZ Frenštát pod Radhoštěm je přebírána výroba jeřábových motorů typové velikosti H 112 a H 132. Rozhodnutím GŘ ZSE Praha uloženo MEZu Brumov zabezpečovat výrobu a další vývoj svařovacích zdrojů pro ruční obloukové svařování.

 

ROK 1974 – do výroby zaváděn další motorgenerátor SMD 5001. Zahájen vývoj konstrukce svařovacího usměrňovače WTS 500 pro ČKD Praha – Polovodiče.

 

ROK 1975 – do výroby zaveden další motorgenerátor SMD 5003. V řecké firmě POSSIDON v Pireu uvedena pro provozu montovna svářeček K 220 a K 320. Technický dozor zajišťoval technik Jan Bednář.

 

ROKY 1976–1980 – po reorganizaci podniku v roce 1976 končí svoji působnost VSSÚ jako samostatný útvar. Je zařazen do působnosti hlavního konstruktéra spolu s VKSS. Celostátně se klade důraz na úspory elektrické energie. Na základě vládního rozhodnutí č. 287 z 9. 12. 1976 zastavit dodávky rotačních svařovacích strojů na tuzemský trh dochází k prudšímu poklesu jejich výroby. Urychlován je vývoj svařovacího usměrňovače WTU 315 (do výroby od roku 1978, vyráběn do roku 1981). Zároveň se pracuje na konstrukci svař. transformátoru WT 315, který bude ve výrobě rovněž od roku 1978. Oba nové výrobky podniku získávají významná ocenění: WTU 315 – „Zlatá medaile“ na Mezinárodním veletrhu WELDING BRNO 1978 a  „Zlatá medaile“ na Mezinárodním veletrhu v Plovdivu 1979. WT 315 – „Čestné uznání“ GŘ ZSE Praha za nejlepší výrobek roku 1979 a „Čestné uznání“ na Mezinárodním veletrhu WELDING BRNO 1980. Oba zdroje pro své dobré vlastnosti získávají I. stupeň jakosti. Končí výroba svař. transformátoru RTB-2 (r. 1980) a zavádí se do výroby nový svař. transformátor RTB-3.  V důsledku poklesu výroby rotačních svářeček pokračuje i nadále výroba jeřábových motorů. Za léta 1976-1980 (6. pětiletka) činil růst výroby zboží 15,5 %, pracovníků ve fyzických osobách 8,4 %, produktivita práce k fyzickým osobám 6,7 % a k přepočítanému stavu pracovníků (tzv. přepočítaný stav, t. j. na pracovníky s plnou pracovní dobou) 8,7% Bude uplatňováno i v dalších letech. (Viz rovněž údaj v tab. 1.)  Průměrná mzda vzrostla o 361 Kč. (9)

 

ROKY 1981-1985 – období sedmého pětiletého plánu je ve znamení rozmachu a uplatnění elektroniky v nových výrobcích podniku. V roce 1981 se modernizuje WTU 315 na provedení WTU 315.10 a zavádí se do výroby svařovací usměrňovač WTU 200. Výsledkem inovace svař. soustrojí s neelektrickým pohonem je svař. soustrojí WD 320, které mají sníženou hlučnost a je doplněno pomocným generátorem 220 V o výkonu 1 kW. Zavedeno do výroby v roce 1983. Podnik v roce 1981 zaměstnává 1 451 pracovníků, z toho 570 žen. (7). V mimovýrobních aktivitách je v tomto roce zahájena výstavba Pionýrského tábora na Ploštině. Plně funkční má být v roce 1987. Provozovatelem bude podnik, spoluuživatelem Jihomoravský masný průmysl, závod Gottwaldov.

V roce 1983 se do výroby zavádí poslední člen řady WTU – WTU 500.20 (vyrábí se do roku 1986) a v následujícím roce je doplněn o WTU 500.30. Zahajuje se vývoj dalšího typu svařovacího usměrňovače UTA 200. Končí výroba jeřábových motorů, která je předána zpět do MEZu Frenštát p/Radh. V roce 1983 začaly práce na vybudování vlastního výpočetního střediska a v roce 1984 byl dodán do podniku moderní výpočetní systém řady SMEP – počítač SM 52-11, který byl uveden do provozu 13. 8. 1984. (9)

Výroba roku 1984 je ve znamení výroby WTU 500.30 a je zaváděn do výroby svař. usměrňovač UTA 200.1, který v témže roce získává „Zlatou medaili“ na Mezinárodním veletrhu WELDING BRNO 1984, dále „Čestné uznání“ FMEP ČSSR za nejlepší výrobek roku a také „Čestné uznání GŘ ZSE“. Maloobchodní síť vyžaduje a je zájem o další typ svař. transformátoru TMB 125. Zavádí se do výroby v roce 1984. V závěru 7. pětiletky jsou vyvíjena přídavná zařízení, která rozšiřují použitelnost svařovacích zdrojů. V objemu výroby podniku dosahují nové a inovované výrobky 33 % produkce. (9)

 

LÉTA 1986-1989 – ještě v roce 1986 , po předchozím ocenění, získává svařovací usměrňovač UTA 200.1 další zlaté ocenění na Mezinárodním veletrhu v Plovdivu. Od roku 1986 rozšiřuje nabídku středofrekvenční svařovací usměrňovač SMA 250.1. Od roku 1983 se postupně zavádí do výroby soubor přídavných zařízení k vyráběným a novým typům svářeček. Cílem je usnadnit práci  a rozšířit užitné vlastnosti svářeček o další technologie svařování.

Jedná se zejména:

  • o přídavné pulsní zařízení DP20 pro pulsní svařování a dálkovou regulaci svař. proudu. Doporučené použití pro usměrňovače a invertory TRIODYN MEZ (WTU, UTA, UTB a SMA)
  • dálkový regulátor DR20 pro dálkovou regulaci svař. proudu usměrňovačů řady WTU 200, 315, 500 a UTA 200, 315 a UTB 200 a SMA 250
  • přídavné zařízení DS20 k připojení ke svařovacím usměrňovačům, které umožňuje nastartování motorových vozidel v zimním období. Doporučeno pro WTU, UTA, UTB a SMA
  • přídavné zařízení TIG20 pro svařování stejnosměrným proudem netavitelnou wolframovou elektrodou v ochranné atmosféře argonu. Určeno pro usměrňovače WTU 315, WTU 500, UTA 200, UTA 315, UTB 200 a SMA 250
  • přídavné zařízení TIG30 pro svařování netavicí se wolfram. elektrodou  v ochranné atmosféře argonu s možností přidávání základního materiálu. Zapalování oblouku je bezdotykové pomocí vysokonapěťového impulzu. Určeno pro svař. usměrňovače řady WTU, UTA, UTB 200 a SMA 250
  • přídavné zařízení MIG30 pro svařování metodou MIG-MAG drátem v ochranné atmosféře (MIG-inertní plyn Ar, MAG-aktivní CO2). Použití pro usměrňovače WTU 315.34 MIG a SMA 250. Obě přídavná zařízení TIG 30 a MIG 30 získávají na svářečské výstavě WELDING 86 zlatá ocenění.

U svařovacích transformátorů RTB-2, RTB-3 a TMB 125 byl podle přání zákazníka dodáván diodový usměrňovač UDA 160, který umožňuje svařování stejnosměrným proudem. Zkoušena byla také průvarová pistole STIFO 100, výrobce JZD Štítná nad Vláří, ke zdroji svař. proudu WTU 315.30 (31), SMA 250.1. Toto zařízení s použitím obalené elektrody E-R 921 umožňuje svařování plechů bodovým jednostranným průvarem. Vyrobeno bylo rovněž několik kusů (17 ks) svářečky BS 100, kde pohonovou jednotkou byl benzin. motor francouzské výroby Mepol-Terra. Zdrojem proudu byl středofrekvenční generátor s diodovým usměrňovačem. Realizován byl rovněž 12 V výstup pro napájení osvětlení. Odběratelem byl Plynostav Pardubice. Určeno pro svařování patního sváru z vnitřní strany potrubí velkého průměru. Dalším zkoušeným svařovacím agregátem byla K 140, opět středofrekvenční generátor s diodovým usměrňovačem. Pohonovou jednotkou – elektromotor o výkonu 3 kW. Maximální svař. proud 125 A, rovněž výstup 12 V pro napájení osvětlení. Vyrobeno bylo 5 kusů. Pojízdné svař. agregáty s neelektrickým pohonem (viz DG 321, WD 320) byly v pozdější době (od roku 1994) nahrazovány svařovacím soustrojím řady WD (WD 350, WD 390, WDD 500).

I nadále se však vyrábělo DG 321. Všechna tato soustrojí byla určena pro svařování v terénu.

Soustrojí WD 350 je vybaveno také jednofázovým generátorem JG 08-2 kVA, 230 V, 50 Hz a slouží v terénu jako pomocný zdroj střídavého proudu.

WDG 390 je vybaveno pomocným trojfázovým generátorem BG 160  s výkonem 16 kVA, 3x400 V, 50 Hz a slouží v terénu jako elektrocentrála.

WDD 500 je vybaveno dvěma svař. agregáty DK 321 a slouží tedy jako dvojmístný svař. zdroj. Všechna soustrojí mají stejnou pohonovou jednotku -–vznětový motor ZETOR 5201.17. Stejnosměrná svařovací dynama – u WDG 390, DK 350.1, u WD 350, DK 321.02 a u WDD 500, dvě svař. dynama DK 321 a DK 321.10.

Dalším svařovacím soustrojím pro práci v terénu bylo WGA 600 vybavené vznětovým motorem         Z 7701 a dvěma svař. agregáty DK 350.2 a K 350.2. Soupravu doplňuje pomocný generátor AD 642/2S o výkonu 10 kVA, 3x400 V, 50 Hz jako střídavý zdroj. Ověřováno bylo také svařovací pojízdné soustrojí GSA 320.1 a GSA 320.2. Obě soustrojí byla řešena jako monoblok uložený na pryžových válcových pružinách v nosném rámu. Pohonový motor byl vznětový tříválec Z 5201.6, svař. dynamo GXA 320.1 TRIODYN a pomocný jednofázový zdroj střídavého proudu GYA 2000. Zásadně zde byla řešena hlučnost. Soustrojí GSA 320.1 (základní provedení) vykazovalo hlučnost ve vzdálenosti jednoho metru 90 dB (A) a v sedmimetrové vzdálenosti 80 dB (A). Odhlučněné provedení GSA 320.2 pak hlučnost v jednom metru od stroje 85 dB (A) a ve vzdálenosti 7 metrů 74 dB (A). Do sériové výroby se však nedostala, řešení snížené hlučnosti pohon. motoru bylo neúměrně drahé. Funkční prototyp byl vystaven na Mezinárodní výstavě elektrotechnických zařízení v Moskvě – ELEKTRO 87. Dalším svařovacím agregátem, tentokrát stacionárním, bylo zdrojové soustrojí GSB 350.2. Vedle všech možných svařovacích zdrojů různých provedení a určení vyráběl MEZ Brumov také celou škálu sběracího ústrojí (viz předchozí informace) různých typů:

  • kartáčové držáky s přítlačným systémem spirálové pružiny, svinovací pružiny a drátové vinuté pružiny s přítlačným tlakem od 15 do 42 KPa. Tyto kartáčové držáky byly určeny pro elektrické stroje točivé s komutátory a sběracími kroužky. Zvláštní kapitolou byly kartáčové držáky určené pro trakční motory.
  • lisované komutátory průměru od 40 do 150 mm pro obvodové rychlosti 20 – 40 m/sek
  • lisované komutátory průměrů 70 až 200 mm pro obvodové rychlosti 60 – 80 m/sek v tepelné třídě F a H. Prostřednictvím devizově návratného úvěru k. p. MEZ Mohelnice byla na přelomu let 1986-87 dodána do MEZu Brumov výrobní linka z NSR na výrobu lisovaných komutátorů pro pračkové motory Philco v hodnotě 22 miliónů Kč. Z původně plánovaného skladu vznikla nová výrobna – hala Philco. Zkušební série v počtu tří tisíc kusů a také ověřovací – sedm tisíc kusů proběhly bez problémů.
  • šroubené komutátory průměrů 50 – 850 mm pro obvodové rychlosti 40 – 60 m/sek tepelných tříd B, F a H s určením pro náročné hutní a trakční pohony (tramvaje, lokomotivy)
  • sběrací kroužky v lisovaném provedení od průměru 30 až 160 mm ve skládaném provedení od průměru 80 do 315 mm, tepelných tříd B a F

Sortiment výroby sběracího ústrojí je pestrý a neustále se mění. Viz rovněž informace k výrobě roku 1967. Dalším výrobním programem byly Rychlospojky svař. kabelů, které dle užití se dělily na zásuvky „Z“, zástrčky „S“, rychlospojky „R“ nebo „RS“ a nástavce „N“. Zásuvkami „Z“ byly osazovány svářečky vlastní výroby. Zástrčky „S“ byly součástí svařovacích kabelů. Rychlospojky „R“ nebo „RS“ sloužily k prodloužení svař. kabelů. Svařovací kabely byly součástí dodávky svař. zdroje. Nástavce „N“ byly montovány na starší svářečky se svorníkovými vývody.

Rozvoj výroby vyžadoval také obnovu a modernizaci strojního parku. Instalují se číslicově řízené stroje (NC – technika-numeric cenducted) a školí se pracovníci pro kvalifikovanou obsluhu. Bylo rovněž rozhodnuto, že v rámci ZSE Praha budou v Brumově nasazeny též průmyslové roboty Pramo 02, určené pro obsluhu obráběcích strojů.

 

 

 

 

 

 

Výroba svařovacích zdrojů, přídavných zařízení a motorgenerátorů v letech 1986 až 1989, typ výrobku, počet kusů:

 

ROK 1986:  K 220 – 1 250, RK 320 – 3 426, SMD – 801, DG 321 – 970, RTB-3 – 2 907, TMB 125 – 5 500, WT 315 – 209, WTU 200 – 1 892, WTU 315 – 3 191, WTU 500 – 532, UTA 200 – 1 497, TIG 20 – 465, DP 20 – 1 645

ROK 1987: K 220 – 1 122, RK 320 – 3 608, SMD – 844, DG 321 – 984, RTB-3 – 3 037, TMB 125 – 5 897, UTA 200 – 1 735, WTU 200 – 1 595, WTU 315 – 3 941, WTU 500 – 499, TIG 20 – 458, DP 20 – 1 254, SMA 250 – 23

ROK 1988: K 220 – 831, RK 320 – 3 636, SMD – 0, DG+WD – 1 097, RTB-3 – 5 453, TMB 125 –   6 563, UTA 200 – 2 701, WTU 200 – 1 587, WTU 315 – 3 290, WTU 500 – 650, TIG 20 – 519, TIG 30 – 197, MIG 30 – 56, DP 20 – 587, SMA 250 – 335, DS 20 – 1 273, UDA 160 – 30

ROK 1989: K 220 – 730, RK 320 – 3 362, UTA 315 – 343, DG+WD – 1 302, UDA 160 – 1 519, RTB-3 – 6 432, TMB 125 – 6 424, UTA 200 – 3 151, SMA 250 – 501, WTU 200 – 0, WTU 315 –      2 446, WTU 500 – 242, DP 20 – 1 552, DS 20 – 2 170, TIG 20 – 510, TIG 30 – 328, MIG 30 – 644.

 

LÉTA 1990 – 1997 (1998)

Nové společenské poměry a postupné uplatňování tržní ekonomiky. Podnik MEZ Brumov počíná mít odbytové problémy, začíná pokles výroby a objevují se první náznaky v uvolňování pracovních sil. K využití profesní a výrobní kapacity podniku se hledají nové, tzv. doplňkové výrobní programy. Určitou dobu se v podniku vyrábí elektrokotle pro ústřední teplovodné vytápění bytů a rodinných domků. V nabídce jsou elektrokotle ET 10, 12 a 18. Také se připravuje výroba elektronických čističek vzduchu ELFI, později elektrostatické typu ARMICA pro zdravotní zařízení, restaurace, bary, kanceláře atd. (TRIODYN Beta, s. r. o. – viz pozdější organizační změny).  Nabízí se ARMICA ALFA 1001 a ARMICA BETA 1002. I přes tato opatření odbytové problémy pokračují a počet zaměstnanců ubývá.

 

Výroba svařovacích zdrojů, přídavných zařízení, motorgenerátorů a doplňkového programu v letech 1990 až 1992, typ výrobku, počet kusů:

 

ROK 1990: K 220 – 745, RK 320 – 3 258, SMD – 171, DG, WD – 1 040, RTB-3 – 7 097, TMB 125 – 6 153, UDA 160 – 3 710, UTA 200 – 3 100, UTA 315 – 1 337, SMA 250 – 768, WTU 315 – 2 119, WTU 500 – 145, UDI-MIG 315 – 20, DP 20 – 2 055, DS 20 – 2 010, TIG 20 – 384, TIG 30 – 525, MIG 30 – 956

ROK 1991: K 220 – 403, RK 320 – 1 874, SMD – 136, DG, WD – 264, RTB-3 – 5 800, TMB 125 –   4 450, TMB-JZD – 1 050, UDA 160 – 3 871, UTA 200 – 2 940, UTA 315 – 497, SMA 130 – 600, SMA 130.2 – 0, WTU 400 – 1 057, WTU 500 – 92, WTU 600 – 153, UDI-MIG 160 – 30, UDI-MIG 315 – 100, DK 321 – 155, DP 20 – 624, DS 20 – 671, TIG 20 – 180, TIG 30 – 502, MIG 30 – 420, DR 30-MIG – 209, ALKOTEST – 100, ELEKTROKOTLE – 268

ROK 1992: K 220 – 296, RK 320 – 749, DK 321.04 – 50, SMA 130.1 – 118, SMA 130.2 – 247, SMA 180 – 20, SMN 80 – 22, RTB-3 – 1 544, TMB 125 – 332, UDA 160 – 698, SMA 250 – 107, UTA 315 – 0, UDI 315.1 – 0, UTA 200 – 2 295, WTU 400 – 283, WTU 600 – 83, UDI-MIG 160 – 392, UDI-MIG 315 – 209, TIG 30 – 48, MIG 30 – 74, ELEKTROKOTLE – 1 360, z toho ET 10 – 219, ET 12 – 580, ET 14 – 45, ET 16 – 45, ET 18 – 471

 

     Počátkem roku 1993 je v podniku 900 zaměstnanců. V provozu Štěpán (r. 1993) se zavádí zcela nová výroba kabelových svazků pro automobilový průmysl, která se v roce 1995 ruší pro údajnou ztrátovost. Doplňkové programy se rozšiřují o výrobu hydraulických komponentů (hadicové koncovky), kovoobrábění, nabízí se kapacita v povrchové úpravě kovů.

 

ROK 1994 (dle 10) – rozhodnutím představenstva ze dne 27. 4. 1994 se mění dosavadní divizní uspořádání na centrální s platností od 1. 6. 1994. Dle téhož materiálu (10) z celkového základního jmění o hodnotě 282,858 miliónů Kč vlastní:

  • individuální akcionáři 55,68 % akcií
  • investiční privatizační fondy – 44,32 % akcií

Podnikatelský záměr (10) předpokládal 328,126 mil. Kč výnosů. Skutečnost 310,406 mil. Kč, tabulkový údaj uvádí 310,320 Kč. Firma (dle 10) vykazuje kladný hospodářský výsledek ve výši 4,035 mil. Kč. Svářecí program uvádí výrobu dieselagregátu WD 350 a WDG 310, invertorový zdroj SMB 250, SMT 180.1, dále se vyrábí upravená TMB 140 pro řeckého zákazníka a SMA 160 pro zákazníka ze Španělska. V rámci technického rozvoje byl řešen vývoj invertorového svařovacího zdroje SMM 250.1 pro metodu MIG, plazmového řezacího stroje SMP 40 a souprava pro svařování světelným paprskem. Ve sběrném ústrojí pak rozšiřuje nabídku lisovaný komutátor pro spouštěč osob. vozu Favorit, dále lisovaný komutátor 1 KW pro spouštěč osobního vozu Felicia, čelní komutátory pro motorky zubolékařských vrtaček a další. Objevuje se nový problém, tzv. „nedobytné pohledávky“ z obchodního styku, které výrazně ovlivňují celkovou výši pohledávek. K 1. 1. 1994 jsou evidovány ve výši 84,076 mil. Kč a k 31. 12. 1994 dokonce ve výši 105,790 mil. Kč. Průměrná doba inkasa se sice zkrátila, avšak k 1. 1. 1995 činí 144,9 dne. Také na straně pasiv – závazky z obchodního styku (1), závazky vůči zaměstnancům (2), závazky vůči státu (3), jiné závazky (4) a krátkodobé úvěry (5) v některých položkách – (1), (3), (4) mají klesající tendenci, celkově však krátkodobé závazky z 128,924 mil. Kč (k 1. 1. 1994) vzrostly na 138,349 mil Kč (k 31. 12. 1994).

Dlouhodobé závazky (provozní úvěr, investiční úvěr) vzrostly od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1994 z 39,179 na 50,256 mil. Kč.

ROK 1995 (11) – v úvodní části materiálu se dovídáme, že rozhodnutím valné hromady za rok 1993 (!)  bylo sníženo základní jmění společnosti – promítnuto do nominální ceny akcie z původních 1 000 Kč na 840 Kč. Skladba akcionářů ke konci hospodářského roku 1995:

  • individuální akcionáři (dikové) – 51,8 % akcií
  • privatizační fondy a ostatní právnické osoby – 48,2 % akcií.

Dále, rok 1995 (dle 11) „je charakterizován a dlouhodobě ovlivněn několika základními skutečnostmi:

  • rozhodnutím představenstva a. s. o nereálném zvýšení výkonů bez opory v marketingovém     průzkumu trhu
  • neuskutečněním dohodnuté výrobní spolupráce se zahraniční firmou Schleifring pro její potíže jako náhrada za zrušenou výrobu kabelových svazků“

Plánované zvýšení výkonů a tržeb na 450 mil. Kč (dle 11) „vyvolalo tlak na materiální zajištění,       potřebu finančního krytí a prudký nárůst zásob materiálu, nedokončené výroby a následně neprodejných hotových výrobků“.

To vše mělo pak za následek „násilné snižování pracovních sil se všemi důsledky ve zvýšení neproduktivních nákladů“. Společnost v průměru eviduje 770 zaměstnanců s průměrným měsíčním výdělkem ve výši 6 630 Kč. V tabulce 3 (11) je mimo jiné uvedena zadluženost firmy v procentech od roku 1993 do roku 1995: r. 1993 – 33,35, r. 1994 – 57,05, r. 1995 – 57,20 %. Výkony na zaměstnance jsou vykazovány v hodnotách: r. 1993 – 300,81 tis. Kč, r. 1994 – 401,45 tis. Kč a r. 1995 – 441,40 tis. Kč. Spolu s dalšími údaji (rentabilita tržeb %, rentabilita vlastního kapitálu, rentabilita celkových aktiv % atd.) hodnotí souhrnné údaje v tab. 3 (11) předkladatel jako „svědčící o jejím postupném zdravém rozvoji“. Dále (dle 11) bylo dosaženo 344,871 mil. Kč výnosů a kladný hospodářský výsledek ve výši 4,286 mil. Kč. V nedatovaném materiálu (11a) představenstva a. s. pro valnou hromadu k výsledkům roku 1995 (VH12. 9. 1996) se uvádí:

  • zisk k 31. 12. 1995 – 4,235 145 mil. Kč
  • základní jmění a. s. k 31. 12. 1995 – 282,858 mil. Kč (viz rok 1995!)

Představenstvo a. s. navrhuje VH rozdělit zisk takto:

  • 211 758 Kč – doplnění rezervního fondu
  • 500 000 Kč – na dividendy (nebyly vyplaceny, navrhuje se vytvoření dividendového fondu pro výplatu v dalším období)
  • 150 000 Kč – tantiémy pro představenstvo a dozorčí radu a. s.

Nerozdělený hosp. výsledek 3,373.387 Kč. Dozorčí rada v materiálu (11b) dat. 19. 6. 1996 „projednala návrh na rozdělení zisku ve výši 4,2 mil. Kč s tím, že za účelné považuje zejména vyčlenění 3,4 mil. Kč nerozděleného zisku k použití na rozvojové záměry společnosti“. Pohledávky a závazky během roku k 31. 12. 1995 zaznamenaly pokles jako celek, ne však závazky „po lhůtě splatnosti“. Celkový stav pohledávek sice poklesl (o 16 mil. Kč), vykazuje však pořád nebezpečné číslo ve výši přes 90 mil. Kč. Z hlavního výrobního programu do ověřovací série byly uvedeny:

  • inventor SMM 250, poloautomaty UDM 150, 180, 200, 250, zařízení pro svařování světelným paprskem dle zahraniční objednávky.
  • z oblasti sběracího ústrojí: lisovaný komutátor pro firmu GENA Česká Lípa, lisovaný komutátor pro firmu MAGNETON Kroměříž, 42 typů sběracího ústrojí dle zkráceného postupu vývoje.

Do vývojových úkolů byl zařazen úkol vývoje lisovaných komutátorů nové konstrukce (konstr. dokumentace SUKaT) pro jmenovité průměry od 71 do 160 mm s dalším rozšířením dle požadavků odběratelů.

V oblasti investiční dokončeny:

  • modernizace neutralizační stanice
  • izolace potrubí sociálního přístavku
  • sanace skládky Hluboče

Dále byla řešena ochrana spodních vod (segregace vod v galvanovně), změna technologie odmašťování neobsahující ropné produkty, dávkování chemikálií do studny a další.

Firma TRIODYN MEZ Brumov, a. s. získala Certifikát jakosti dle mezinárodní normy ISO 9001.

ROK 1996 – TRIODYN MEZ Brumov (dle 12) od svého vzniku v roce 1992 se postupně přetváří na holdingové uspořádání. Vznikají nové subjekty (TRIODYN Beta, s. r. o., UNIVERS-JVC-EXIM, s. r. o.). Uvádí se rovněž skladba největších akcionářů k 31. 12. 1996:

- Bankovní holding a. s.                           20,41 %

- 1. PIF a.. s.                                             19,97 %

- UNIVERS-JVC-EXIM s. r. o.               18,55 %

- TRIODYN Beta s. r. o.                           8,84 %

- ŘÍHA                                                      4,92 %

O individuálních akcionářích není žádná zmínka.

V oblasti výroby svařovacích zdrojů je ověřován vývoj nové řady svářeček WIA (WIA 180 – Profesionál) a WIT (WIT 180), která by měla postupně nahradit SMA 180 a SMT 180. UTA 200 byl v polovině roku rozšířen o zadání UTB 150 s menší hmotností a velmi dobrými svařovacími vlastnostmi. „V roce 1996 byly ukončeny vývojové práce na zdrojích poloautomatických svářeček řady UDM o výkonech 180, 200, 250, které se staly základními produkty firmy“. U svařovacího zařízení pro svařování světelným paprskem došlo k utlumení činnosti, neboť se zjistilo, že principy vyvíjené firmou byly použity na strojích konkurenční výroby. V citovaném materiálu (12) je pro oblast svař. zdrojů dále uvedeno konstatování, že došlo k nekontrolovanému přílivu zahraničních výrobků na domácí trh, což mělo za následek pro I. polovinu roku jistou stagnaci prodeje. Nerealizovaná spolupráce s již zmíněnou firmou Schleifring se promítla do ekonomiky podniku I. pololetí, neboť nebyla nalezena náhradní výroba.

„I když celý problém byl znám vedení a byl projednáván na zasedáních představenstva akciové společnosti, byla za imaginární sociální smír diktována jejími členy taková opatření, která i nadále zatěžovala celou výrobu podniku, neřešila problém ve své podstatě a vytvářela stav neudržitelnosti“. Ke spolupráci s prodejní firmou TRIOX a. s. uvedeno:

„V druhé polovině roku byl proto uskutečněn nový vztah s prodejní firmou TRIOX a. s., jehož cílem bylo zvýšit objem prodeje na základě sítě a zkušenosti této firmy. Počáteční nárůst naznačoval určité zkvalitnění této sféry, avšak již před koncem roku 1996 se začala jevit přechodnost tohoto kroku, neboť tato firma zúžila sortiment produkce na několik nejžádanějších strojů a ostatní výrobky dostávala do útlumu, obdobně tomu bylo i s  náhradními díly a přídavnými zařízeními“.      

Závěrečné hodnocení roku 1996 považuje tento rok z hlediska svařovací techniky jako „poměrně obtížný“ s náznakem „rozšiřování základny odběratelů, kteří se vracejí k naší tradici a spolehlivosti“. V konečném výsledku roku 1996 vykazuje podnik hospodářský výsledek ve výši mínus 95,037 mil. Kč. V dalším textu (12) k výsledkům roku čteme: „Vedení společnosti, zvolené valnou hromadou 2. 4. 1997, rozhodlo, že zbaví společnost pokud možno všech nedostatků, které se nakupily v předcházejících letech a nebyly řešeny v důsledku již uvedeného postoje většiny členů předcházejícího statutárního orgánu společnosti. Bylo vytvořeno za 14 mil. Kč rezerv provozních nákladů, 15 mil. Kč opravných položek provozních nákladů, provedeno 15 mil. Kč odpisů, prodáno za 30 mil. Kč investičního majetku (což je celkem 74 mil. Kč)“.

ROK 1997 (dle 13) – k 25. 3. 1997 bylo složení vlastníků a. s. následující:

- První investiční fond a. s. Praha                       20 % akcií

- Bankovní holding a. s. Praha                            20,4 % akcií

- UNIVERS-JVC-EXIM s. r. o. % Šumperk      28,4 % akcií

Valná hromada společnosti 2. 4. 1997 odsouhlasila holdingové uspořádání a přesunula sídlo společnosti do Prahy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ORGANIZAČNÍ STRUKTURA SPOLEČNOSTI

 

GRAF

 

 

     V materiálu (13) se dále uvádí, že o restrukturizaci společnosti bylo rozhodnuto „po neúspěšném šestiměsíčním jednání o úvěru s Obchodním centrem Komerční banky a. s. Zlín“. Restrukturizaci vyvolalo dle téhož materiálu (13) další dva důvody: přezaměstnanost v zájmu „sociálního smíru“ a špatně zpracovaný privatizační projekt. K tomuto předkládá uvedený materiál další informace: v roce 1994 – 900 zaměstnanců, současný stav 335 pracovníků, a to – úsek GŘ – 40, dceřinné společnosti 1-4 dle schématu – 110, další provozy – 185 zaměstnanců. K privatizačnímu projektu uvádí, že tento „nekriticky nadhodnotil aktiva se snahou o co největší základní jmění s cílem vytvořit dojem velkého podniku. Nadhodnocená aktiva však nejen nepřinesla do společnosti potřebné finanční prostředky, ale naopak jejich udržování mnoho finančních prostředků odčerpávalo“. Uvedený materiál si dále stěžuje, že se uvnitř společnosti nepodařilo vytvořit tržní prostředí, přetrvával nesprávný styl práce mnoha pracovníků. Dále uvádí, že „… značná část zaměstnanců nebyla vybavena ani odborně, a bohužel, ani ochotou pro zvládnutí širšího okruhu činností“. Bylo rozhodnuto získat dlouhodobý úvěr u jiného peněžního ústavu s tím, že první část úvěru bude použita na splacení úvěrů u Komerční banky, druhá má sloužit k financování nákupu materiálu pro nové zakázky (celkem ročně 2 až 4,5 mil. USD), třetí pak bude zdrojem finančních investic. Dále uvedeno, že zadluženost bude řešena samostatně odprodejem nepotřebných aktiv – např. nemovitostí. Následují optimistické vize v odbytových možnostech společnosti na domácím, ale i zahraničním trhu. Dne 27. 8. 1997 se konala valná hromada. Závěry této valné hromady se nepodařilo zjistit, víme však, že ve IV. čtvrtletí 1998 (30. 10. 1998) bylo na společnost TRIODYN MEZ Brumov vyhlášeno konkurzní řízení …

ZAČÍNÁ NOVÁ KAPITOLA VZNIKU, ROZVOJE, ALE I ROZKLADU NOVÝCH SPOLEČNOSTÍ V „PRŮMYSLOVÉ ZÓNĚ MEZ“.

 

 

4. ORGANIZAČNÍ ZMĚNY:

 

  • od roku 1947 – 1952 závodem n. p. MEZ Vsetín
  • od roku 1953 – 1958 samostatný podnik
  • od roku 1959 – 1968 závodem n. p. MEZ Vsetín
  • od roku 1969 – 1990 samostatný podnik v rámci VHJ ZSE Praha
  • od 1. 7. 1990 MEZ Brumov, státní podnik
  • k 1. 5. 1992 a. s. TRIODYN MEZ Brumov
  1. vlna kupónové privatizace dle zák. 92/91 Sb.)
  • od 1. 6. 1994 dosavadní divizní uspořádání změněno na centrální (rozhodnutí VH 27. 4. 1994)
  • od roku 1996 postupné přetváření na holdingové uspořádání
  • 2. 4. 1997 – valná hromada (VH) odsouhlasila holdingové uspořádání společnosti. Přesun sídla společnosti do Prahy. Orgány společnosti tvoří zástupci vlastníků a managementu TRIODYN MEZ Brumov, a. s. Vedle útvaru generální ředitele (GŘ) se zahraničním obchodem a školícím střediskem Hájenka (cca 40 zaměstnanců) vznikají s. r. o.:
  • UNIVERS-JVC-EXIM, výrobce svařovacích strojů
  • TRIODYN OMEGA, podniká v oblasti energií
  • TRIOKEPP, rozbory, účty
  • TRIODYN BETA, výroba sběracího ústrojí
  • a další jiné provozy:
  • TRYON, nástrojárna (první privátní firma v areálu MEZ)
  • TRČKA, jídelna
  • A+A Consulting, obrobna
  • VAKOV-GO, údržby
  • MOEX, ostraha podniku
  • TRIODYN DELTA, malé lis. komutátory
  • rok 1998, vyhlášeno konkurzní řízení (30. 10. 1998) na TRIODYN MEZ Brumov, podnik jako celek zaniká. Vznikají nové samostatné výrobní subjekty v areálu „MEZ“ (viz předchozí informace)

 

 

 

 

 

5. ŘEDITELÉ PODNIKU (postupně od roku 1947)

 

  1. ŠLEHOFER Bohumil                             od 1. 2. 1947 do 31. 12. 1951
  2. SRBECKÝ Josef                                     od 1. 1. 1952 do 16. 11. 1954
  3. CHVÁTAL Emil                                     od 17. 11. 1954 do 30. 9. 1973
  4. DOBÍŠEK Jiří                                         od 1. 10. 1973 do 31. 3. 1984
  5. STRNAD František, ing.                        od 1. 4. 1984 do 28. 2. 1990
  6. VYCUDILÍK Miroslav, ing.                  od 1. 3. 1990 do 31. 8. 1991
  7. TEPLÝ Petr, JUDr.                                 od 9. 10. 1991 - 1994
  8. ČECH Jiří, RNDr.                                   1994 - 1998

 

 

6. JAK ŠEL ŽIVOT …

(lékařská péče, stravování, rekreace dospělých a dětí, starost o důchodce …)

 

     Lékařská péče o zaměstnance podniku byla zajišťována ve vlastním zdravotním středisku (od r. 1964) kolektivem lékařů a sester a mimo něj lékaři a sestrami polikliniky ve Valašských Kloboukách. Zpočátku to byl obvodní lékař MUDr. Bohumil Vysloužil a dentista Jindřich Koska. Tak jak rostl počet pracovníků podniku, narůstají i požadavky v péči o jejich zdraví. Ve zdravotní službě pracovníkům podniku se postupně vystřídali lékaři: MUDr. Boh. VYSLOUŽIL, MUDr. ÜBERAL, MUDr. ŠPŮREK, MUDr. CENKOVÁ, MUDr. ŽÁK, MUDr. Anna RICHTEROVÁ-TURSKÁ.

O ženy podniku pečovali MUDr. ŠPALEK a MUDR. HOŘÍNKA, dále stomatologové dentista Jindřich KOSKA, lékaři MUDr. SEDLÁČKOVÁ, MUDr. JANYŠ, MUDr. FROMMOVÁ a MUDr. Martin KORTA. Na zástupech za onemocnělé nebo z jiných důvodů nepřítomné lékaře se vystřídali MUDr. Turčínek, MUDr. Horák, MUDr. Schön a jiní. Ze zdravotních sester to byly: Jarmila Švachová a Anna Obadalová. Velká pozornost lékařů a sester byla věnována preventivním prohlídkám zaměstnanců. Výkazy zdravotního střediska mluví o ročním průměru více než 500 preventivních prohlídek, 250 prohlídek pracovníků z rizikových pracovišť a 360 zubních preventivních prohlídek.

     Také stravování (4, 5, 8) od vzniku podniku prodělalo zásadní změny. První kuchařkou byla paní Marie Moravcová. Vařilo se v provizorní kuchyni jen jedno jídlo, obědvalo se na dvoře do doby, než byla bývalá stodola přestavěna na jídelnu. Tato pak ještě do roku 1970 (otevřen nový kulturní dům) sloužila i pro další společenské potřeby zaměstnanců podniku, dalším organizacím, ale i města. Tak jak rostl zájem o stravování, bylo přikročeno k přestavbě kuchyně i jídelny, rostl také počet pracovníků kuchyně. K rozvoji stravování alespoň několik údajů: v roce 1962 se vařilo 513 jídel, v roce 1970 – 650, v roce 1981 – 850 a v roce 1985 již 1 100 jídel (4 druhy). Jídelna zabezpečovala stravování v zákl. závodě v Brumově i v pobočném závodě ve Štěpáně. Také se vařilo i pro zaměstnance jiných organizací ve městě a pro důchodce. Vedle kuchyně byly v obou částech závodu v provozu i kiosky. Maloobchodní obrat závodního stravování se od roku 1962 z 1,4 mil. Kč zvýšil na 4,8 mil. Kč v roce 1985.

     Každoročně se řada zaměstnanců – jednotlivců i rodin vydávala za rekreací (Šírava, Balaton, výběrové rekreace ROH). Mnohé pracovní kolektivy i během roku jezdily na poznávací zájezdy po celé republice, ale i do zahraničí, zejména do NDR, Polska a Maďarska, s Rekreklubem závodního klubu do Bulharska a Rumunska.

     Vybraná skupina zaměstnanců (D i THP) každoročně navštěvovala strojírenské výstavy v Brně, později Mezinárodní veletrhy v Brně a veletrhy svařovací techniky Welding. Vedení podniku toto umožňovalo. Vše bylo pod patronátem odborů (ZO ROH) nebo Československé vědecko-technické společnosti, závodní pobočky (ČS VTS).

     Děti zaměstnanců byly rekreovány především v rekreačním zařízení Ploština (Pionýrský tábor Ploština), ale i na jiných místech. Organizovaná byla též společná rekreace našich dětí s dětmi z NDR a Polska.

     Tak jak šel život, řada pracovníků postupně odcházela do důchodu. Odborová organizace a vedení podniku na ně nezapomínala. Organizovala pro ně setkání důchodců ve SK ROH MEZ a také mnohé zájezdy.

 

 

7. PODNIK, BRUMOV-BYLNICE A OKOLNÍ OBCE …

 

     K 20. výročí podniku (1947-1967) čteme v publikaci (4), že podnik dosud postavil 148 bytových jednotek, pracovníci si družstevně postavili 18 b. j. a v individuální výstavbě bylo postaveno 188 rodinných domků. V Brumově-Bylnice 71, v Návojné 20, v Nedašově 24, v Nedašové Lhotě 18, ve Val. Kloboukách 3, ve Štítné n/Vl. 7 a v ostatních obcích 45. I v dalších letech bytová výstavba pokračovala, hlavně v sídle podniku, t. j. v Brumově-Bylnici. Z písemných dokladů (8, 9):

  • r. 1969-1970 – 72 b. j. (činžáky)
  • r. 1975 – 40 b. j. (činžák)
  • r. 1976 – 40 b. j. (činžák Sněhurka)
  • r. 1983-1984 – 165 b. j. (činžáky)

V publikaci (7) k 35. výročí podniku (1947 – 1982) se na straně 13 uvádí:

„Za uplynulých 35 let se v Brumově-Bylnici postavilo ve všech formách výstavby 1 226 b. j., z toho v činžovních domech 558 b. j., z nichž je 220 před dokončením. Vyrostla nová sídliště – Zátiší, Úhlové, Hůrka, Hrbáč, Rozkvět, Družba, V říkách, Mlýnská, Vlárská“. Mimo bytové výstavby se podnik podílel na celé řadě budovatelských aktivit: bývalá svobodárna se samoobsluhou na sídlišti Rozkvět, výstavba kulturního domu, mateřské školy v sídlišti Družba, dále výstavbě tělovýchovných a sportovních zařízení, městské kanalizaci, vodovodu, plynofikaci atd. K zmíněné plynofikaci alespoň několik údajů: veškerou potřebu tepla pro otop, technologii výroby a sousední cizí odběratele zajišťoval MEZ svojí kotelnou, spalováním hnědého uhlí. Mimo areál závodu bylo teplo dodáváno pro otop a přípravu teplé užitkové vody pro Lesní závod, mateřskou školu, dva bytové domy a prodejnu potravin a svobodárku v sídlišti Rozkvět. Výroba tepla byla spojena s vysokými provozními nároky od vykládky uhlí z vagónů, jeho dopravu do závodu, náročnou obsluhu výrobního zařízení (5 kotlů typu SLATINA), nízkou účinností a nakonec malou provozní jistotou zejména v zimě (skládka uhlí nebyla zastřešena). Další nepříjemnosti – polétavý prach, plynné exhalace, množství odpadu ve formě škváry a popílku. Významným krokem pro podnik, ale i pro Brumov-Bylnici bylo vybudování přivaděče zemního plynu z Rokytnice, nejdříve do Štěpána a pak do Brumova-Bylnice. V provozovně MEZ ve Štěpáně byla uhelná kotelna rekonstruována na zemní plyn, provoz byl zahájen v roce 1991 (kolaudace 16. 4. 1991). Pro MEZ Brumov byla plynová kotelna vybudována zahraničním dodavatelem. Povolení ke zkušebními provozu bylo dáno 6. 3. 1992, kolaudace 2. 8. 1993. Namáhavá fyzická práce pracovníků kotelny se stala minulostí. Rovněž se podstatně zlepšilo životní prostředí okolí závodu. Dimenze přivaděče zemního plynu z Rokytnice byla volena tak, že dovolila v dalších letech připojení dalších odběratelů, provozoven a bytové výstavby v Brumově-Bylnici, ale i přilehlých obcí. Z výše uvedeného je patrné, že MEZ Brumov spolu s ostatními závody ve městě se rozhodujícím způsobem podílel jednak na rozvoji Brumova-Bylnice, ale i okolních obcí. Výstavbou plynové kotelny a také dříve realizovanou stavbou nové trafostanice včetně přívodu vysokého napětí ze Slavičína bylo dokončeno energetické centrum uprostřed budoucího rozšířeného závodu, s jehož rozšířením se uvažovalo směrem k bývalé traktorové stanici. Výkony těchto energetických zdrojů byly k tomu připravovány.

Ještě alespoň několik čísel (5, 8):

  • do sdružených prostředků pro výstavbu kulturního domu přispěl podnik částkou 2,479 882 Kč
  • na provoz kulturního domu (SK ROH MEZ Brumov) rozpočtoval podnik ročně 700 tisíc Kč
  • na výstavbu tělocvičny věnoval 500 tisíc Kč do sdružených prostředků
  • na výstavbu stadiónu přispěl částkou 800 tisíc Kč
  • do sdružených prostředků na výstavbu mateřských škol přispěl podnik částkou 5 mil. Kč, z toho na výstavbu mateřské školy v sídlišti Družba 2,5 mil. Kč atd.